Brázda byl za svůj život perzekvován dvěma totalitními režimy, přesto vytvořil zcela originální, barvami i humorem prostoupené umělecké dílo. V roce 1944 vytvořil vlastní styl tzv. hominismus neboli „umění o lidech pro lidi“. Jen pár let na to namaloval jeden ze svých nejslavnějších obrazů Obluda čeká, obluda má čas. Za normalizace od roku 1977 až do důchodu pracoval jako topič v kotelně, kde jeho kolega Karel Palek alias Petr Fidelius připravoval Kritický sborník, samizdatový časopis věnovaný literární kritice.
Většinu svého života tvořil „do šuplíku“, rehabilitován byl až po roce 1989, kdy mohl začít svobodně vystavovat. Retrospektivní výstavu mu uspořádala Národní galerie v Praze na přelomu 2006–2007. V témže roce, ve svých 81 letech objevil možnosti práce s počítačem a od té doby své kresby zpracovával digitálně a tiskl. Životem ho doprovázela jeho žena a výtvarnice Věra Nováková.
Výstava v Operu by nevznikla bez podpory Brázdova rodinného přítele a galeristy Petra Šimona. Děkujeme a těšíme se Vás na dernisáži 7. října od 18h!